Přízemní dům blízký pasivnímu standardu

autoři návrhu: Aleš Brotánek, Jan Márton

Přízemní dům je, osazen nad terénem na bodových pilířcích, které se již podařilo realizovat nákladově optimálně, betonováním do tři metry hlubokých vrtaných pilot o průměru 200 mm. Střecha domu je zelená a její přesahy se majitelé rozhodli, kromě ochrany domu před extrémy počasí, využít také jako přístřešku pro okružní terasu, jakousi extenzi interiéru.

Kromě kryté terasy umístěné v jihozápadním rohu stavby tedy nechali dům ve výšce podlah obytného prostoru obkroužit asi metr širokou terasou. Dům tak lze celý nejen obejít suchou nohou, ale v každé části dne lze sedět na zahradě a zároveň si užívat pohodlí clony před sluncem nebo deštěm, a to vždy tam, kde je to právě nejpříjemnější. Voda odcházející ze střechy domu bude využita v samočisticím zahradním jezírku. Od severu je za domem vytvořen zemní val, který dům chrání před severními větry a je do něj zapuštěn klenutý sklípek. Majitelé mají v „soukromé" části domu k dispozici tři ložnice (resp. jednu + dva dětské pokoje), koupelnu a toaletu. Ve „veřejné" části se nachází velký obytný prostor s kuchyňským, jídelním a odpočivným koutem a také pokoj pro hosty s hygienickým zázemím. V půdorysu se u vnitřních příček i ve vnějším vzhledu prolínají pravoúhlé a měkké linie, podle toho, co je z hlediska užívání logické. Do domu se vstupuje přes nevytápěné závětří, kde se nachází také spíž a dílna. Omítky v interiéru jsou hliněné, s přírodně probarveným pigmentovaným štukem v síle cca 50 mm na obvodovém plášti a 20 mm na vnitřních vápenopískových příčkách. Technologická místnost s integrovaným zásobníkem tepla a vzduchotechnickou jednotkou je v jádru dispozice. Odvod vzduchu je umístěn v kuchyni a místnostech s hygienickým zařízením, tedy tam, kde dochází k největší pachové zátěži. Cirkulace vzduchu se již nevyužívá pro potřeby vytápění a pohyb vzduchu je snížený na skutečné potřeby větrání, které řídí čidlo kvality vnitřního prostředí podle koncentrace CO2 ve vnitřním prostředí.